Se zlem nevyjednávám už 40 let

Bylo 1. 9. 1985, když do firmy nastoupil Bohuslav Kaprálik, nynější šéf interní logistiky. Datum, kdy ještě většina dnešních zaměstnanců nebyla na světě nebo v dětském věku. Tehdy to ještě nebyl HAAS+SOHN Rukov, ale Rukov Rumburk. Co za těch 40 let Bohouš, alias Kabát, v areálu v Jiřetíně pod Jedlovou zažil, by vydalo na celou knihu. Část z vyprávění dáváme k přečtení.

Co tě vedlo Bohouši k nástupu do tehdejšího Rukova?

Byl jsem čerstvý absolvent SPŠ strojní ve Varnsdorfu a hledal jsem první pracovní angažmá. V tehdejším Rukovu pracovala část rodiny a navíc to bylo v místě mého bydliště. To rozhodlo. Začínal jsem tehdy jako dělník na lisovně. V té době se zde vyráběly kotle na tuhá paliva, ale také radiátorové články, elektrokotle, zásobníky na teplou vodu, elektrická kamínka, atd. A až po nějaké době zde začala výroba krbových kamen.

Jakými pozicemi jsi za ta léta prošel?

Od dělníka na lisovně jsem se posunul přes technického kontrolora, mistra a vedoucího mistrů až po šéfa výrobního areálu v Jiřetíně a také vedoucího střediska předmontáže a lakovny. Zažil jsem tu dva režimy, sametovou revoluci, stávku, drsné devadesátky i rozvoj podnikání. Na druhou stranu za celých 40 let jsem zažil jen 3 ředitele společnosti, z toho 2 poslední jsou od poloviny devadesátých let z rodiny Cintlů.

Celých 40 let na jednom místě. Jaké to je?

Na jednom místě jsem nebyl. Taky je potřeba doplnit, že jsem si za tu dobu dvakrát „odskočil“. Jednou na povinnou vojenskou službu a dvě volební období jsem starostoval v Jiřetíně pod Jedlovou. Rukov je ale moje srdcovka, mám to tady rád.

Jak moc se za tu dobu změnila práce a jak lidi?

Pracovní podmínky se změnily ohromně. Jednak vybavením, procesy, to vše se zmodernizovalo. Dříve se dost věcí dělalo bez systému, ručně a v papírové podobě. Postupem času se vše zdigitalizovalo, zrychlilo a zefektivnilo. Pamatuji dobu, kdy se výplata vozila v hotovosti v igelitových taškách. Na druhou stranu bych ale řekl, že se změnila i povaha lidí, a to spíše k horšímu. Tohle, ale vnímám obecně jako celospolečenský jev. U nás na logistice máme dobré vztahy, musí se na nich ale pracovat.

Co tvůj volný čas? Jak si vlastně přišel k přezdívce Kabát?

Protože jsem celoživotní fanda této skupiny. S některými členy se znám osobně už od dob vojny. Svým fanouškovstvím jsem nakazil už i svoji vnučku. Dalším mým koníčkem je rybaření a to již bezmála 15 let.

Mezi moje největší úlovky patří 15kg kapr a candát o míře 91 cm. Většinu úlovků pouštím. Ryby jím, ale málo.

Kabáte děkujeme za rozhovor a přejeme jen samé skvělé úlovky nejen v rybářské síti.